End of herding 2015 / konec sezóny 2015

24.10 Dajavera / načešice IHT-TS 3 - DISK

Ještě den před závody nebylo jasné, zda pojedeme...Naší rodinou otřásl velice náhlý odchod jednoho člena rodiny a tak jsem ani nevěděla, zda mám náladu někam jet...přesvědčila mě má kamarádka, že pročistíme spolu hlavy! A tak se jelo, vstávat znovu ve 3 ráno a hurá na 4hod cestu...trial byl postaven skvěle, sešla se zde obrovská konkurence, nálada i počasí bylo dobré. Vytáhli jsme si číslo 8, ideální! Jenže najednou začali účastníci odpadávat jako hrušky, většina už u košáru, co se děje? Co jsem mohla vidět, tak jedna ovečka nebo celé stádo vzalo úprk domů a vinou psů a psovodů bohužel měli DISK.

Přišla naše řada, Rosi byla roztěkaná, ale dala se dokupy. U košáru se ovce nenechaly vyvést se psem zvenku, tak musela dovnitř, zvládla to skvěle, zavření branky naštěstí bez úprku stáda, uf! pokračujem dál na silnici, míjí nás auto a Rosi zkušeně vykrývá místo mezi autem a ovcemi, paráda. Jenže už tady se začíná jedna hubená vysoká ovce stavět proti Rosi. Dorazíme k trychtýři, s menším zádrhelem tam máme nacpané všechny a rosi stěkotem tlačí ovce ven. Už to vypadá, že je vše ok, jenže se v trychtýři zasekne ona protivná a ovce a nejde ven. Posílám tedy Rosi znovu a znovu pro ovci, ona se snaží, běhá, štěká, ovce se ale otočí proti ní a přeběhne přes ní v trychtýři! To už moje nervy přetékají, nejraději bych tu ovci přetáhla po zadku holí, jako bych to udělala doma! Jenže paní rozhodčí říká NE, tak jdu psovi pomoct dovnitř a nenápadně ovci pošťouhnu nohou ven, hurá je venku! Jenže ona si lehne na zem a ani se nehne...to se už rozhlížím po rozhodčí a majitelce ovcí, co jako teď? Ozve se "dostaneš re-run!" Takže odvedou stádo, odtáhnou onu ovci (jestli byla nemocná, zraněná nebo jen protivná to nevím, ale odešla nakonec po svých) a dostala jsem nové stádo. Start se počítal od místa, kde jsem vyšla od trychtýře. Dám se tedy znovu se stádem do kroku, stádo je o dost plašší, ale dá se vést. Dojdeme k zapasení, ovce krásně zastaví, Rosi nechám u ovcí a běžím na outran. Volám psa, ovce stále stojí! Pes doběhne, rozhodčí dává povel a já vysílám psa na outran. Rosi jde chvíli nejistě, ale pak krásně doběhne až za ovce, jenže! V tom místě stála moje kámoška a už tam není! začne zoufale hledat chybějícího člena smečky (ačkoliv může být rosi pracant, je to pořád společenská shelticka) a než jsem se nadála, mám ovce u sebe a psa hooodně vzadu...a toho si všimla jedna mrcha rohatá ovce a prostě se rozhodla že půjde domů, i když zbytek stáda poslušně stojí a čeká...no a než se pes dostal na úroveň zdrhající ovce, ta už měla nasazené tempo formule 1 a běžela domů...a už se prostě otočit nenechala. Vztek, naštvání, zdrcení, myslela jsem, že psa uškrtím. Pomalu ze mě však vztek vyprchává a vidím to zas z druhé strany...nebylo to lehké a prostě nejsme nejlepší a možná ani nikdy nebudeme, i když v tom svém malém chlupatém pracantovi pořád vidím toho nejlepšího pasáčka :-)

A tak skončíla naše sezóna plná smůly, kde sem tam zasvítila světla na konci tunelu :-)

Nyní se snad zadaří a Rosi nám dá další skvělé pasáčky, kteří budou stejně skvělí, možná i jejího budoucího nástupníka? Kdo ví :-)

A co bude příští rok? Třeba se mezi stavbou domečku najde chvíle si zajet na ovečky na závody a zkusit znovu štěstí...a když ne, svět se nezboří, jsou důležitější věci než poháry a pocit vítězství :-)